Tom Robbins: Half Asleep in Frog pajamas
V žabím pyžamu
[101-102]:
Kam se poděje moudrost, kterou získáme ve snu?
Západ slunce byl velkolepý. Znečištění v posledních letech obohatilo sluneční paletu, takže se slunce dnes večer – bez obvyklé sraženiny mračen, která v téhle oblasti proměňuje ohnivou kouli v placku roztaveného olova a broskvového džusu – rozteklo na obzoru jako krvavá louže fosforeskujícího Ježíše Krista. Zkrátka to byl západ hodný Velikého pátku a tys seděla ohromená v křesle, dokud se poslední rudá kapka nerozplynula v zakalených vodách průlivu. Karmínová barva oblohy připomínala tak trochu tvoje rudnoucí tváře, ačkoliv ty tolik nezáříš. V jednu chvíli jsi dokonce začala přemýšlet o lásce Kristově, a jak o něm babička Matiová s Belfordem mluvili jako o „světle světa“. Téměř ses dobrala dlouho hledané útěchy – možná dokonce okusila špetku duchovního prožitku –, když vtom se ze všech stran přivalila temnota a ty sis řekla: To sedí. Potom jsi usnula.
Zdálo se ti, jak v ruce držíš tu zvláštní, bludnou kartu – ve skutečnosti ti ležela na klíně –, jenomže teď vypadala mnohem starší a opotřebovanější, jako by byla vyrobená z pergamenu nebo papyrusu, a kolem okrajů měla zřetelnou auru. Ve snu jsi chápala její skryté významy a všechno ti bylo jasné. Za tvými zády stál muž a díval se ti přes rameno. Sice jsi ho ani koutkem oka nezahlédla, ale jeho hlas zněl velice povědomě. Dokonce teď, když už ses probudila, jsi jenom pouhý krůček od jeho odhalení. Tohle řekl:
„Sarah Bernhardtová se těšila takové herecké oblibě a úctě, že ačkoliv nepromluvila slovo anglicky, byla všechna představení během jejího amerického turné beznadějně vyprodaná. Všechny svoje hry, Shakespeara, Moliéra, Marlowa, hrála ve francouzštině, v jazyku, kterému většina Američanů devatenáctého století nemohla v žádném případě rozumět. Divadelní návštěvníci dostávali při příchodu anglická libreta, aby alespoň tak mohli sledovat probíhající děj. Alespoň ve dvou zaznamenaných případech se však stalo, že uvaděči rozdali omylem libreta na jinou hru, než která se právě uváděla. Podle dochovaných zpráv se v hledišti nenašel jediný člověk, který by na tuhle skutečnost upozornil. A co víc, podobnou nesrovnalost nezjistil ani žádný z přítomných kritiků.“ V tuhle chvíli si zcela jasně pamatuješ, jak do tebe ten muž dloubnul. A potom pokračoval.
„Moderní lidská bytost pozoruje okolní svět a pokouší se mu přijít na kloub; pozoruje `skutečnost', která se jakoby odvíjí v cizím jazyce – jenomže nám dali špatný libreta. Dostali jsme bibli, případně talmud nebo korán. Dostali jsme časopisy Time a Reader’s Digest, dostali jsme deníky a zpravodajské pořady, dostali jsme učebnice, seriály a revidované dějiny, dostali jsme terapii, kulty, semináře, reklamy, prodejní slogany a autoritářské prohlášení nedostudovaných učenců, zaprodaných vědátorů, politických aktivistů a naškrobených státníků. Žádná z těchhle interpretací se ale neshoduje se skutečnou hrou na jevišti bytí, a většinou jde dokonce o vážnou dezinformaci. Pokoušíme se pochopit spirálovitě složitou zápletku velkolepé tragikomedie a zatím v rukou třímáme libreto melodramatické jednoaktovky z prostředí zakouřené nálevny nebo satirického výstupu v podání žáčků mateřské školky. A kdys naposledy slyšela, že by si šel někdo stěžovat k řediteli?“
Content and Webdesign Copyright © 2005, 2008, 2010 Petr Sládek alias slady