Hubené nohy a všechno ostatní

[72-73]: „Ne, to není pravda,“ řekla lžička plačtivě. „K čemu je dobrá lžíce, když s ní nikdo nejí? Jsem tu od toho, aby se mnou lidé jedli – to je jediným smyslem mé existence.“ Ostatní si uvědomili, z jak nesmírně smyslné rozkoše se tato vybraná kuchyňská potřeba radovala v marmeládě, ve zmrzlině – a v ústech; byla neustále strkána do měkkých a sladkých hmot, poté byla opakovaně a něžně olizována, po čemž ji čekala lázeň v horké pěnivé vodě.

[126]: „Jseš si jistý, Vazoune?“

„Jasně že jsem si jistej. Mám fotogenickou paměť.“

[127]: Stále ještě bylo za co děkovat. Byla snad gulášová konzerva něčím víc než pouhým pěšcem ve hře spotřeby? Její osud byl jednoduchý jako facka a byl už předem zpečetěn: z pole a jatek do továrny, z obchodu do domácnosti, z rendlíku na jídelní stůl. A poslední místo určení? Hromada šrotu a odpadní splašky. Přesto se mu/jí však podařilo tomuto stereotypu uniknout a ochutnat svobodu, již si ostatní jeho/jejího druhu ani nedokázali představit. A co víc, jsou snad životy většiny lidí o mnoho lepší? Když je člověk malý, někdo ho tlačí před sebou v kočárku. Když zestárne, tlačí ho někdo před sebou v invalidní vozíku. A v období mezi mládím a stářím ho někdo taky neustále do něčeho tlačí.

[132-133]: Když konečně dorazily do New Yorku, zavolali z Manhattanu Ellen Cherryiným rodičům a sdělili jim, že po celém kontinentu lidé mluví zřejmě jen o třech věcech: o AIDS, Středním východě a o Poslední čtyřce. AIDS je smrtelná a dosud nevyléčitelná choroba. Střední východ, přestože se tam situace často měnila od horší k lepší a naopak, si lidé zřejmě pevně spojili s „koncem světa“. Poslední čtyřka bylo vyvrcholení vysokoškolského turnaje v košíkové (který právě probíhal) a jeho samotný název – logicky by se dal nazvat Nejlepší čtyřka či dokonce První čtyřka – napovídal podobně jako AIDS a Střední východ o pocitu finality, entropie, apokalypsy, zkrátka něčeho, co se blíží k neodvratnému konci. Z toho si novomanželé odvodili, že Amerika má na mozku konec jako zhoubný nádor. Myšlení většiny Američanů ovládal konec, a bylo jedno, zda šťastný či nikoli; dramaticky správné i špatně načasované odchody ze scény a vyvrcholení (jež nemělo nic společného se sexem). Jejich mozky byly v koncích, dalo by se říct.