Tom Robbins: Parfém bláznivého tance

[378-379]:

Červená řepa je ze všech zelenin nejvášnivější. Cibule má zrovna tolik stránek, co Vojna a mír, a každá z nich dokáže rozplakat i silného muže, ale její slonovinově bílý pergamen i palčivé zelené záložky se rychle stanou obětí žaludečních šťáv a střevních bakterií. Jedině červená řepa odchází z těla ve stejné barvě, v jaké přišla.

Červená řepa snědená k večeři zaplaví ráno záchodovou mísu karmínovými rybkami, jejichž zbarvení bude důkazem imunity řepy vůči barvicím účinkům trávicích kyselin a důkladných mikrobů, které dovedou převést i tu nejčervenější papriku, nejoranžovější mrkev a nejžlutější dýni na jediný nechutný odstín hnědi.

Při narození jsme zarudlí, kulatí, vášnivý a čistí. Hoří v nás karmínový plamen univerzálního vědomí. Postupně nás však zhltnou rodiče, pohltí školy, rozžvýkají kamarádi, spolykají společenské instituce, sežerou zlozvyky a ohlodá stáří; a až nás život v těchto šesti žaludcích pěkně po kravsku stráví, skončíme v onom nechutném hnědém odstínu.

Červená řepa nám tedy skýtá toto ponaučení: držte se svého božského ruměnce, své vrozené růžové magie, nebo skončíte hnědí. A jakmile budete hnědí, budete v pěkné kaši. Nebo spíš v krému. Krémovém jako lila. A víte, co to znamená:

Lila.

A lila.

Až přelila.