Frederic Vester

Myslet, učit se... a zapomínat?

DODATEK

I. Učební látka a její podání (79)
Třináct pravidel biologie učebních procesů

1) ZNALOST CÍLE
Studentovi musí být stále jasné, jakou hodnotu a jaký význam má dané učivo. Jen pak je možné počítat s jeho chutí do práce a s pozorností. Pouze tehdy je student dostatečně motivován, jeho organismus je „naladěn na příjem“ a sdělené spolehlivě zakódováno. Zakódování je „hlubší“, protože se na něm podílel mimo kognitivní části mozkové kůru také „emocionálně“ limbický systém.

2) SMYSLUPLNÝ PŘEHLED
Není snadné v mozku zakódovat učební látku, jejíž praktické použití není dostatečně zřetelné (ani ve vztahu ke skutečnosti, ani k předcházející látce (viz bod 1)). V případě zakódování je tato látka často bezcenná, protože byla uložena izolovaně, a tak není pro další myšlenkové kombinace použitelná. Pořadí a členění tématu nebo obsahu by se tedy mělo řídit: a) reálnými cíli, ke kterým má učivo směřovat, b) stupněm obtížnosti. V žádném případě bychom se neměli řídit historickými nebo pro obor specifickými problémy a perspektivami či dokonce tradicemi podání. (Viz bod 1)

3) ZVĚDAVOST KOMPENZUJE OBAVY Z NOVÉ LÁTKY
Pokud zvědavost a očekávání chybí, budeme postrádat ve vyučování tak důležitou zvídavost a ochotu vyjít neznámému vstříc. A pak stimuluje konfrontace s neznámým učivem prostřednictvím mezimozku a nervy sympatiku produkci catecholaminu. Pokud je práh stresu nízký, látku si možná dokonce zapamatujeme, ale neporozumíme jí. (I když budeme přesvědčeni o opaku. Vyzkoušejte si to v praxi sami na sobě.) Vyšší stres zvyšuje obrannou reakci proti neznámému učivu a negativní postoj je tak nezvratný. Zpracování a zapamatování učiva v těchto případech už nemůže následovat. Takový student pak „nemá na něco buňky“.

4) NOVÉ VE STARÉM BALENÍ
Neznámé znamená nepřátelské a vzniká stres (viz bod 3). Na základě tohoto procesu se vytváří tzv. negativní hladina hormonů, která biochemicky ovlivňuje proces zpracování a zapamatování učiva a zabraňuje tak asociativnímu zakódování látky. Důvěrné „balení“ tuto obrannou reakci nejen podstatně zmírňuje, ale i zprostředkovává. V okamžiku, kdy „staré a důvěrné“ identifikujete, dostaví se pocit úspěchu. Začíná se vytvářet „pozitivní hladina hormonů“.

5) PŘEHLED JE ZÁKLADEM, POTOM PŘIJDOU PODROBNOSTI
Širší souvislost má již sama o sobě vztah k realitě, protože možnost porovnávat se známým či důvěrným je pravděpodobnější. Tato informace je v porovnání s detailem méně cizí. Má tedy větší šanci být v mozku zakódována hned na několika úrovních. Přehled také vytváří základní strukturu pro příjem dalších detailů. Na tomto pozadí si snadno představíme, jakým neuvěřitelným nesmyslem je, nutíme-li děti, aby si zapamatovaly např. gramatické výjimky, když ještě automaticky neovládají pravidelné tvary.

6) VYHÝBAT SE VZÁJEMNÉMU KŘÍŽENÍ, STŘETÁVÁNÍ
Při probírání určité látky je nutné, abychom se vyhýbali sobě podobným informacím (např. překladem do mateřštiny ve stádiu, kdy žák ještě řeč plně a automaticky neovládá.) Takové informace často ruší zakódování informací pohybujících se ve stadiu „ultrakrátkodobé paměti“ (UKP/20 sekund). Takto „rušená“ informace zaniká bez zakódování a nepřejde do stádia krátkodobé paměti (KP/15 až 20 min). Je tedy lepší nechat primární informaci nerušeně přejít do stadia KP, dovolit jí zakódování a uvést ji do vztahu ke známým obsahům. Potom teprve můžeme nabídnout ostatní varianty stejného tématu.

7) NEJDŘÍVE VYSVĚTLENÍ, POTOM ODBORNÝ NÁZEV
Vysvětlení faktů nebo souvislostí, aniž bychom zatím vysvětlované pojmenovali (např. všechna slova, která označují nějaký pohyb, činnost apod.) uvádí do činnosti (viz bod 5) asociační myšlenkové pochody, na nichž se pak může pevně „zachytit“ probíraná látka, na kterou jsme začali být zvědavi.

8) DFOPLŇKOVÉ ASOCIACE
Názorné informace a příklady přidělí primární informaci v mozku zároveň identifikační signál. Názorné vysvětlení apeluje na další kanály vnímání a zapojuje tak do procesu učení i haptické a motorické oblasti mozku, jinak ponechané stranou. To zaručuje plynulejší přechod látky do KP a poté do „trvalé paměti“ (TP). Usnadňuje tím pozdější zpětné „vyvolání“ žádané informace.

9) ZÁBAVNÉ UČNÍ A OPAKOVÁNÍ LÁTKY
Zábava a úspěch vedou k pozitivní hladině hormonů v těle. Tím je postaráno o plynulou práci synapsí a kontaktů mezi jednotlivými buňkami mozku. Informace, které byly doprovázeny pozitivními zážitky nebo asociacemi, jsou snáze zpracovány a lépe jim porozumíme. Jejich zakódování v mozku probíhá na několika úrovních – to nám ulehčuje jejich zpětné vyvolání. Každá látka by měla být v určitých časových rozmezích znovu probírána. Pokud určitá informace opakovaně absolvuje UKP (ne ale opakovaně během trvání UKP), může být snáze asociována s již stávajícím obsahem paměti. Vyvoláváme tak představy a obrazy, které na několika kanálech dokonce částečně nahradí reálné zážitky (dobrým příkladem jsou zde sexuální představy). Informace, kterou jsme dostali prostřednictvím jednoho kanálu, se tak alespoň „vnitřně“ stává informací zpracovanou několika smysly.

10) NĚKOLIK MOŽNOSTÍ VNÍMÁNÍ
Učivo nabízíme zároveň prostřednictvím několika smyslů. Čím více smyslů je zapojeno, tím více oblastí v mozku se na příjmu informací podílí a zvyšuje nejen množství sekundárních asociací sloužících k porozumění sdělovanému, ale také pozornost a motivaci. V případě nutnosti máme potom také snazší pozdější přístup k zakódované látce. Učivo je tedy zapotřebí spojit co nejvíce s realitou. Vztah učiva k realitě nám umožní látku zakódovat i navzdory rušivým sekundárním asociacím. Zapamatování probíhá v tomto případě jako „vzor“ (spojený s dřívějšími informacemi) a ne jako víceméně samostatná „lineární řada“.

11) SOPJENÍ S REALITOU
Obsah učiva je vhodné spojovat s co největším množstvím reálných situací, aby mohly být nově přijaté informace „síťově“ zakódovány tak, jak bylo uvedeno v odstavci 10. Jsou-li do procesu učení co nejvíce zapojeny reálné zážitky, stává se obsah učiva přístupnějším (příjem jako „vzor“ a ne jako „lineární sled“). Při následném upevnění naučeného (konsolidace) působí reálné okolí jako neoddělitelný „pomocí učitel“. Naučené se tímto dostává do podvědomí.

12) OPAKOVÁNÍ NOVÉ INFORMACE
Každou učební látku je nutné přijímat opakovaně s určitými odstupy. Je-li informace přijímána opakovaně prostřednictvím ultrakrátkodobé paměti, může být průběžně spojována s dalšími obsahy paměti. Vzbuzují se představy a obrazy, které různé příjmové kanály proměňují v opravdový zážitek z nově poznaného a navazují informaci přijímanou pouze jediným kanálem vnímáním informací vnitřně přijímanou více způsoby. Učení se stává zážitkem.

13) TĚSNÉ PŘIPOJENÍ
Těsné připojení všech faktorů působících při vyučování nebo při zpracování úkolu podporuje skutečnosti uvedené v odstavcích 4, 5, 8, 10 a 11, umožňuje zažít pocit radosti z úspěchu a vyprovokuje kreativní myšlení bez dalších nutných zásahů. Toto propojení a ztotožnění platí samozřejmě i pro zde uvedených 13 bodů. Měli bychom jej zvažovat pro každý případ a využívat je v souladu s daným učebním typem.