31.1.2004

Spoje do Danska nejsou tak snadne. Nakonec jsem si vybral vlak, ale jenom pro to, ze jezdi denne a neni nikdy preplneny. Jizdenka do Odense stala 3670Kc a to byla pouze jednosmerna! Koupil jsem si i mistenky, coz je rezervace konkretnich sedadel, ale nezahrnuje jizdenku, coz stoji pro celou cestu neco kolem stokoruny.

Nejlepsi volba by byla studentska sleva na autobus u GTS. Musi se rezervovat jizdenka pro konkretni datum, ale cena je opravdu fantasticka! Zpatecni jizdenka stoji pouhych 999Kc! Potiz je, ze studentska mista jsou touhle formou delana jen prvni dve v autobusu a ze je to akce, takze bylo vyprodano na tri mesice dopredu. Normalni zpatecni jizdenka stoji neco malo pod 4000Kc, ale na patek uz bylo obsazeno.

Autobusy jezdi jen ve stredu a v patek do dk a nekdy jindy, dvakrat tydne, jezdi zpet. Letadla letaji denne, nekdy i dvakrat za den, ale jeste nebyly pripravene nizkorozpoctove lety, takze by to vyslo na draho. Nejlevnejsi letenku nabizi zase GTS, asi kolem 6tisKc+letistni poplatky.

Cesta

Rano me rodice hodily na hlavni vlakove nadrazi v Praze. Vlak odjizdel v 9.08, ale radeji jsme tam byli predem s velkou rezervou. V coupe bylo neuveritelne horko a tak jsem trochu stahl topeni. Vlak vyrazil a ja se jal telefonovat. Neverili byste, jaka je to ve vlaku otrava! Normalne se slysime, najednou bez varovani prilitne tma a za vterinu vypadne signal. Nikde zadne varovani o tunelu a najednou bum! Tunel sice trva jen par vterin, ale kdyz vlak vyrazi z tunelu na svetlo, signal bloudi kdesi v propadlisti dejin. Takze se dalo telefonovat jen kdyz vlak dorazil do stanice a nebylo nebezpeci, ze se podminky pro prijem signalu vyrazne zmeni.

Kolem desate jsem otevrel knizku Animal Farm od George Orwella, kterou jsem dostal od Peti k predcasnym narozeninam. Dala mi ji na cestu, at pry si procvicim anglictinu. Vubec jsem netusil, o cem bude. Puvodne jsem se bal, ze tyran clovek muci zviratka, ze to bude pohled trapenych zviratek na padoucha cloveka. Asi obmena za Velkeho bratra zastoupeneho clovekem a poslusne ovecky zastoupene poslusnymi oveckami. Ale nebylo to tak strasne, hned v prvni kapitole vyhnali farmare z farmy.

V jedenact jsem jeste chtel odesilat dalsi SMS, kdyz v tom prisli cesti celnici. Ukazal jsem jim svuj pas, ve kterem mam fotografii bez vlasu. Abych dokazal, ze jsem to ja, chteli videt jeste obcansky prukaz, ktery jsem do zahranici nevezl, protoze jsem myslel, ze se to nesmi. Tak jeden na druheho tak koukl a rekl: „Chapes to?” Vlastne ani nevim, co si o tom mam myslet. Vyndal jsem ridicak, ktery mi bude v Dansku platny asi kulovy, ale tam mam zase vlasy na lopatky, tak jsem je uspokojil ISICem. Netusil jsem k cemu mi ta studentska karta bude uzitecna...

Kdyz odesli, popadl jsem telefon a konecne odeslal zpravicku tatovi. Teprve kdyz bylo odesilani hotove, zjistil jsem, ze je telefon pripojeny k nejakemu nemeckemu operatorovi, i kdyz jsme stale jeste v Cechach, takze me tahle sranda vyjde pres deset korun. Hnusny celnici! Kdyby nezdrzovali, mohl jsem psat jeste za levno. Tak jsem si rek, ze s eSeMeSkovanim protentokrat koncim.

Z topeni zacal foukat podezrele studeny vzduch. Chtel jsem tedy vytahnout teplotu trochu vys, ale na ovladacim panelu ukazatel teploty vubec nic nezobrazoval. S kroutitkem se dalo otacet kolem dokola nekolikrat. Reproduktor hlasil v kazde zastavce spoustu otravnych zbytecnosti. Chtel jsem ho vypnout, ale ovladani hlasitosti take nefungovalo. Nemel jsem na to vubec hrabat. Treba by to aspon topilo.

Do dvanacti bylo vsechno v klidu a pohodlne jsem si cetl. Pak ale v Drazdanech nastoupil nejaky jihokorejec a ja musel preusporadat veci v kupicku, aby se mu tam ta jeho kartonova krabice vesla. Nemluvil anglicky, jenom nemecky, tak jsme si moc nepokecali. Rikal, ze Berlin je nejvetsi mesto v Nemecku a ze jede za sestrou do Hamburku a ze to je druhe nejvetsi mesto v Nemecku a ze je hodne prumyslove. Vubec byl hodne ukecanej, na to ze mi nerozumel ani slovo. Tak jsem se aspon ze slusnosti zeptal, na kterou stranu mam v Berline koukat, abych videl ZOO, ale stejne jsem ze zviratek nevidel ani tuk.

Z okynka byl vubec blby pohled. Kdyz jsme vyjeli z lesa, jelo se zas po poli. Kazdemu kdo jede trasou pres Berlin ale rozhodne doporucuju koukat z vlaku! Pred zastavkou ZOO (tak se ta stanice opravdu jmenuje!) jsou na pravou stranu od smeru jizdy moc hezky resene panelacky. Jsou sice stavene trapne pravouhle, ale jejich povrch je posety takovymy obrovskymi barevnymi obdelniky, ze to VYPADA, ze je cely dum uplne pomuchlany. Fakt zajimave.

Mezitim se kousek cesty svezla pani s klukem asi tak kolem deseti. Meli nemcinu s odpornym vychodackym prizvukem a vyslovovali hruzy typu [foneticky: Iš vais nyšt!]

Tesne par vterin po patnacte hodine jsem dorazil na stranu 50 v knizce. Zrovna kdyz Squealer blabolil o odporne nutnosti vystavet mlyn, at to zviratka stoji co to stoji, se za oknem objevilo nekolik elektrickych vetrnych mlynu! Fakt prekvapko! :-)

Ve ctyri uz byla takova tma, ze jsem cteni vzdal. Od desedi do sestnacti je sest hodin a ja skoncil na sedesate strance. Vychazi mi tedy prumerne deset stranek za hodinu a to jsem nepouzival slovnik! Kdyby slo o nejaky neznamy text a ja si musel slova hledat, slo by to jeste pomaleji.

V Hamburku jihokorejec vystoupil a pribouchl pred nosem dvere nejake pani. Tak jsem ji aspon nabidl, ze ji pomuzu dat kufr nahoru na drzaky. Mluvil jsem na ni nemecky a ona odpovedela „Danke.” Pak pristoupila nejaka divka, ale ta si s batuzkem pry poradi sama. Na tu jsem mluvil anglicky. Jak tam tak pendlovali, ucitil jsem jako by se neco palilo. Zeptal jsem se, jestli citi neco horiciho. Pry ale na Hamburske zastavce trcela pres hodinu a tak asi tomu smradu privikla. Zeptal jsem se jestli pro me venku pripravili na uvitanou ohnostroj a tak se zasmala.

Divka se jmenovala Tanja, stejne stara se mnou, a vracela se od sveho pritele ve Svycarsku do Århusu, kde studuje anglictinu a psychologii. Pani se jmenovala Helle, tak po padesatce, pracuje jako pravnicka a mela o moc horsi anglictinu nez Tanja.

Obe byly Danky. Obe blondyny. Kdyz Helle nevedela nejake slovo anglicky, rekla to Tanje dansky a ta mi rekla: „To slovo neznam v anglicine, to je moc technicke.” :-) A tak jsem se ji smal. Pripomelo mi to uryvek z filmove pohadky „ ”, kde sultan Solejman („Vladce nas, slunce nase jasne” -- znate?) rikal, ze kdyz ty dva princeznu neuzdravi, setnou jim i tlumocnikovy hlavu. Dr.vostep se zeptal: „Coze to rikal?” A tlumocnik to prelozil jako: „Ale, nejaky lekarsky pindy,” :-)) Nejak mi to nakonec obe dohromady vysvetlily.

Prozradil jsem jim odkud jedu, kam a proc a oni na to: „Jo, to musis prestupovat ve Fredericii, my ti rekneme.” Odporoval jsem, ze mam uz jizdenku s prestupem v Koldingu a oni se hrozne divily. Pry je z Fredericie nejaky most, pres ktery by to melo jit na jih primo do Odense a ze je divne prestupovat v Koldingu, kdyz je to takova mala prdelka a navic se musi odtamtud jet vlakem jeste kamsi na vychod.

Vubec jsem to necekal a kdyz Helle dotelefonovala, rekla ze volala manzelovi a ze ten rikal, ze je to v poradku, ze i vlak z Koldingu skutecne jezdi do Odense. A to jsme byli jeste porad v Nemecku! Vubec netusim, kolik ji to mohlo stat.

Ale asi ji to moc nevadilo, protoze pak si koupila od pojizdneho obcerstveni vodu, aby zapila nejake leky, a stalo ji to dve eura. Poznamenala, ze je to od nas – a vazne, byl to pan Mattoni. Tolik penez bych za nej opravdu ani ve vlaku necekal...

Rikal jsem, ze moje anglictina neni moc dobra, ale ze doufam, ze se to casem a pobytem mezi ostatnima studentama zlepsi. Tanja rikala, ze az budu po pul roce odjizdet, tak budu mluvit tak dobre anglicky a dansky, ze uz cestinu uplne zapomenu. Tak jsem se zeptal: „No mozna, co ale pak reknu mamince?” Tak navrhla: „Hello!” :-)

No proste byly na me desne hodny a vubec. Ucili me dansky „Ja nerozumim,” „Kolik to stoji?” a podobne veci. Ja jsem je naoplatku nechal vyslovovat moje jmeno, ktere desne vrtali. Rikaly ho jako nemecke Peter a nebyly schopne rict spravne ono r na konci slova. Tanja rikala, ze by ji to slo, kdyby do toho pridala nejaky zvuk, a ja tomu nerozumel. Tak na me vyvalila oci udelala neco jako „Pet-d-d-d-d-d!” Pak uz to rikala jen septem, ze kdyz to zkousi potichu, tak to zni moc hezky. :-)

Pak nas kontrolovali celnici. Vlastne prisel jenom jeden. Dost me to prekvapilo, protoze kdyz jsem prekracoval hranice do Nemecka, tak jich byly spousty a jeste mi do pasu lupli razitko s datem prechodu. Tenhle to jenom zkouknul. A celou dobu spolu brebentili dansky. Kdyz odesel, kocky mi vysvetlili, ze rikal, ze kotroly jsou kvuli uprchlikum, kterych posledni dobou maji nejak moc.

Pak prisel dansky pruvodci (celou dobu chodili pruvodci, takze mam listek jako reseto, celkem je oznaceny petkrat, a to mi ho nekteri jen zkoukli a vratili bez oznaceni) a holky mu zase dansky vysvetlovali, ze mam prestupovat v Koldingu. On uznal, ze je to divny a hned na miste mi vyhledal, ze mam jet timhle vlakem trochu dal, v 20.50 vystoupit ve Fredericii, ve 21.09 nastoupit na nastupisti c. 10 (tak ze tohle najde jsem opravdu necekal) a v Odense budu ve 21.45. Celkem tedy budu cekat misto 3/4 h jen 1/4 h a budu tam o 1/2 h driv. Rekl jsem, ze to asi nepujde, ze uz na me nekdo bude na sjednanem nastupisti cekat. Odpovedel, ze je to na mne a rozloucil se. Helle mi nabidla zatelefonovat ze sveho mobilu, ze muzu ohlasit prijezd o pul hodky driv, a kdyz jsem jim rekl, ze na nikoho nemam zadny kontakt, tak se po sobe zase tak koukli.

Radeji jsem vystoupil v Koldingu, abych mel jistou postel.

Na nastupisti stala divka, tak 15 az 20 let. Mela dlouhe blond vlasy. Prvni tri lidi ktere potkam z Danska byly zensky a navic blond. Myslim, ze se mi tu zacina libit!

Zrovna prijizdel nejaky vlak. Dotahl jsem k ni kufr a zeptal se: „Zda se, ze jsem tak trochu ztracenej. Potrebuju nastoupit na vlak do Odense. Jsou tady nejake informace, aby mi rekli z jakeho nastupiste pojede?” Rekla, ze vlak pojede v pul z 2. nastupiste, to je tamhle naproti. Zeptal jsem se: „Jak to muzes vedet?” Rekla mi, ze tim vlakem jezdi casto, a ze ted uz musi bezet. Naskocila do pripraveneho vlaku, usmala se a zamavala mi.

To je zvlastni. Obe cestujici, pruvodci i tahle holka mluvili anglicky. Jsem snad v zacarovane zemi? ;-)

Na nadrazi jsem chtel popotlacit Animal Farm o dalsich deset stranek, ale stala se mi tahle nemila vec. Chtel jsem skocit na zachod, ale zamek byl na dvoukorunove mince. Zatim jsem penize nerozmenil, takze jsem zadne nemel. Dalsi obet stala za prosklenym vchodem, tesne u dveri zachodku. Rekla, ze zadne mince nema. Aby si nemyslela, ze jsem somrak, pokracoval jsem v dotazu: „Ja je nechci od tebe, jen se ptam, kde je muzu sehnat.” Tak me poslala do kiosku za rohem. Jenze tam zavirali pred peti minutama, coz asi nemohla tusit. Dost na tom, ze meli v sobotu vecer vubec otevreno! A tak jsem tam tak pobihal a z knizky nemel zhola nic...

Ve vlaku jsem minul pruvodciho asi trikrat a, kdyz uz se konecne priritil a mracil se, ze chce opravdu videt listek, zeptal jsem se kudy na zachod. Dotlacil me tam. Zajimave, kdyz je v Cechach neco oznaceno vozickem, tak je to jenom pro vozickare, to me vubec nenapadlo, ze tady se tam smi.

Kdyz jsem vystoupil v Odense, dosel jsem k pruvodcimu na peronu a ukazal mu listek. Az budete nekdy chtit jet v Dansku bez placeni, tak hodne spechejte na zachod, treba vam to taky vyjde.

Az kdyz vlak odjel a vsichni se rozutekli, projel jsem s kufrem a gemou na zadech cele nastupiste. Na konci stal pan a zeptal se, jestli jsem Peter. Vubec me nehledal. Dosli jsme do haly, tam stala holka, ukazala mi papir s mym jmenem a ja kyvnul. Predstavila se jako Marlene, je muj tutor, tamto jeji tata. Tata mi pohlidal veci a tutor mi sla ukazat nastupiste na autobus a misto, kde zitra mohu koupit mesicni jizdenku.

Pak jsme skocili do auta a odvezli me na kolej. Po ceste rikala, kde mam cekat na zastavce u koleji, kde je pradelna a kde a co je bar. Poznamenal jsem, ze vim co je bar a oba se zasmali.

Cekal jsem, ze kolej je velika budova, ve ktere bydli studenti. Ne tak tady. Zaparkovali jsme mezi malymi prizemnimy baracky, v Cechach bychom je nazvali chatova osada. Cislo meho vchodu je 3602.

U vchodu stalo damske kolo fialove barvy. Na jmenovce bylo vedle meho jmena napsano jeste „J. BURGER”. Pomyslel jsem si, ze muj novy spolubydlici Joachim bude asi dobrej teplous.

Marlene mi ukazala sprchu a kuchynsky kout. Odemkla pokoj a ja myslel, ze me omejou. Prazdna mistnost, po prave strane postel s potrhanym povlecenim, vzadu stul s lampickou a to je vsechno.

Zadny vypinac se svetlem v mistnosti nefungoval. Nevahala, skocila pod stul, zapojila lampicku a rozsvitila ji. Tady to asi maji jine a holky jsou patrne technicke typy. Zatimco jsem zkousel nastenne vypinace, ona udelala svetlo. (Zadna jina lampa v pokoji opravdu neni!)

Chtela mi poznamenat, jak se jmenuje karta, abych si mohl vyprat. Nabidl jsem svou fixu a rekl, ze papir se jmenem je jinak cely bily. Kdyz jsem to polozil na stul a oprel se o nej, deska se zvrtla a mel jsem co delat, aby neletela na zem. Vratil jsem ji zpatky a umistil sroubky do puvodnich pozic.

Marlene napsala:
For laundry you need Danmont (Post offices Banks)
Room 2020: Technical problems
Zablekotala, ze je sorry o mym pokoji a kvapne zmizela.

Zaklepal jsem na vedlejsi dvere, abych se predstavil novemu sousedovi. Predpokladal jsem, ze je uvnitr, kdyz pred dverma cekaji boty. Zaklepal jsem znovu a pak to vzdal. Asi me dneska nechce videt. I kdyz je teprve jedenact.

Otevrel jsem kufr, vyndal par veci a sel do sprchy. Moc jsem se na to po celem dnu tesil.

Po osprchovani jsem zjistil, ze je cela podlaha mokra. Nechtel jsem to tak nechat, aby spolubydlici mohl do koupelny, az pripadne vyleze z pokoje, tak jsem to setrel houbickou, otevrel jsem okenko, dvere do chodby a dvere z chodby ven. Kdyz to trochu vyvetralo, vsechno jsem zavrel a sel spat.

Problem bezpeci

Na zachodku je, jak uz jsem zminil, male okenko. Diagonalne pres nej je umistena kovova tyc, zrejme aby nevlezl dovnitr zlodej, kdyz je okenko otevrene a vetra se. Na nic jineho ta tyc byt nemuze, protoze kocka by tudy hrave proskocila a dite by tudy prolezlo, kdyby ho nekdo vysadil (anebo kdyby se harant vydrapal na riditka fialoveho bicyklu).

O leccems asi vypovida, ze naproti vchodovym dverim, je v pokoji umisteno podlouhle okno, siroke pres cely pokoj. Budova je to prizemni, takze az nekdo bude prochazet po cesticce za domem, budeme si koukat tvari v tvar.

Vazne! Nebyt toho skla, mohly byste klidne skocit z travniku floppa nebo stredla a octli byste se uprostred pokoje, ktery ted bude patrit mne. Me oblibene nuzky bych radeji nezkousel, protoze okno zase tak vysoke neni, takze bych si urcite binknul do sisky.

A vubec to radeji nezkousejte. Slusne navstevy tohle nedelaji. A navic by se mi pochroumala lampicka, ktera je jedine osvetleni v pokoji.

Ale myslim, ze kdyby sami od sebe Danove necitili, ze je to takhle spravne a bezpecne, tak by to takhle ani nestaveli.

Zpět na kalendář...