15.2.2004
Dnes bylo opravdu nezvykle příjemné počasí. Většinou je zataženo a obloha je šedivá. Dnes krásně celý den svítilo sluníčko!
Na procházce jsem potkal dvě Polky. Říkal jsem, že si musím užít sluníčka, když vyleze jednou za týden. Koukali na mě jako na šílence a opravili mě, že sluníčko vyleze jen jednou za semestr.
Není to pravda, minulou středu jsem ho viděl, svítilo skoro celé odpoledne. Jen nevím, jestli se ten den nepočítal ještě do minulého semestru. :-)
Ukázali mi, kde je nejbližší obchod. Je opravdu skrytý mezi domky, není vidět odnikud, ale bude určitě užitečný, když mají otevřeno i v neděli.
Večer volal Adis. Zítra v 16.00 na nádraží. Jsem zvědav!
Už jsem tu dva týdny, tak by se hodilo nějaké shrnutí -- dojmy a jiné věci, které se nenacpou jinam do textu.
Jazyk
Jazyk rozhodně není složitý. Mají minimální slovní ohebnost a proměnlivé koncovky, asi jako angličtina. Psaná dánština je něco mezi angličtinou a němčinou, s trochou neznámých slov, takže kdo má rozumný základ v některém z těch jazyků, tak se tu rozhodně neztratí.
Potíž ale není v tom, jak něco napsat, ale jak někomu rozumět. Víc než na gramatice záleží na výslovnosti. A ta je v tomto případě přímo strašná. Zní to jako tvrdá němčina, s chrochtavým "r". Melodie hlasu není výrazná, posluchače nevede. Spíš jsou znát důrazy tak jako v angličtině. Dánové neotevírají výrazně pusu ani pořádně nevyslovují. Na první poslech se zdá, že nemluví, jen hučí a chrčí. Jazyk se prý vyvinul ze stejného prapředka jako Islandština, ale ta je pro našince mnohem zřetelnější.
Slyšel jsem, že u neslyšících lidí je problém se zpomalenou výukou. Je sice pravda, že takový hluchý může klidně chodit na vysokou školu, kde nemusí poslouchat přednášky, protože na všechno jsou skripta. Potíž je ale u menších dětí. Člověk může třeba žehlit, přitom poslouchat zprávy v rádiu a ještě si všimne, že soused řeže cirkulárkou. Hluchý může žehlit, až žehlení nechá, tak může jít číst zprávy z novin a když bude chtít vědět, co dělá soused na zahradě, tak vykoukne z okna. Zatímco slyšícímu se všechny podobné informace dostávají samovolně, neslyšící je musí sbírat aktivně.
Já si v Dánsku připadám jako neslyšící.
Z jazykového hlediska by rozhodně byl větší přínos jet do Anglie. Tady mluví anglicky skoro každý, to je pravda. Příjdete na poštu, do samoobsluhy, do autobusu nebo na nádraží, spustíte angličtinou a patřičná osoba vám odpoví ještě lepší angličtinou. Zkuste si to na České poště!
Jenže všechny informace musím hledat. V supermarketu mi s nákupem kdokoli poradí, ale musím se zeptat. Návody nebo složení v angličtině tu prostě nemají. Řidič něco říká, musím se zeptat. A tak dále. Na každou informaci se musím někoho zeptat. V Anglii bych třeba seděl v autobusu a poslouchal, co si lidé povídají. Pasivně bych si tak zlepšoval slovní zásobu a odpslouchal různé fráze. V Dánsku si připadám jako hluchý.
V televizi vysílají spoustu pořadů v originálním znění s titulky. To by možná byla šance na zlepšení angličtiny! Tedy, pokud se mi podaří sehnat telku za rozumnou cenu.
Krajina a počasí
Vždycky jsem měl pochybnosti, jak někdo mohl vymyslet názav "horizont". Vždyť je to čirý nesmysl! Kamkoli se přece podíváte, tam je nějaký les, kopec, nebo naopak údolí řeky. Horizont je čirá abstrakce, blud, který nemůžete nikdy vidět.
Ne tak v Dánsku. Kamkoli se podívát, vidíte širý horizont. Je to tak. Země je jedna velká placka! Jestli má někdo před očima horizont, tak právě Dánové.
Nejvyšší bod království je na nějakém mostě, spojujícím dva ostrovy. Nejvyšší bod krajiny je hluboko pod 200m nad mořem. A to bez legrace.
Následkem toho je tady pořád větrno. Vítr se nemá o co opřít a zastavit a tak si poletuje po celé zemi, jak ho zrovna napadne.
Po cestě přináší kapky od moře, které padjí v podobě drobného nepříjemného deštíku. Ale člověk si zvykne na všechno.
Obloha má většinu dne monotónní barvu -- šedivou. Slunce nevykoukne, aby zalilo krajinu světlem a chodcům vykouzlilo pod nohama stíny. Já bych počasí, které je v dk standardem, nazval nejspíš pošmourno.
Doprava
Nejpodivnější je, že na semaforu tu mají tři světla nad sebou. Horní je červené, spodní je zelené a prostřední svití žlutě. No co jste čekali? Propána, jsme v Evropě, jezdí se tu v autech a po pravé straně vozovky.
Opravdu tu nic tak překvapivého není. Ale drobné rozdíly tu přece jsou. Řidiči se tu zdají být jaksi ohleduplnější. Na zelenou se rozjíždějí, na žlutou brzdí. Když někdo zůstane trčet uprostřed křižovatky, nikdo mu nenajíždí do kufru, aby už konečně vypadl, namísto toho způsobně čekají, až bude volno, a teprve potom se v klidu rozjedou na zelenou.
Autobusáci si místo dělají. Když auto zajede do pruhu pro autobusy a nemá tam co dělat, tak ho autobusák pěkně protroubí. Řidiči náklaďáků jsou způsobnější. Mají velké auto, ale chovají se ohleduplně.
Také cyklistů je tu spousta. A zdá se, že jim patří svět. Když například auta mají červenou, cyklista normálně vjede na chodník a pokračuje v krasojízdě. Nikdo na ně netroubí, všude mají spoustu místa.
A co je hlavní, po celém měste mají cyklisté speciální jízdní pruhy, metr až dva široké. Jen málokde se musejí cyklisté vydat na chodník. Nikde jinde po světě jsem neviděl něco tak promakaného jako tady.
Například zastávka autobusu před školou je tvořena budkou a cedulí s jízdním řádem, chodník je ukončen obrubníkem. Pak je víc než metr široký pruh pro cyklisty, který je vybočen ze silnice. Dál následuje vydlážděný nástupní ostrůvek, který ale není vyvýšený nad okolní vozovkou.
Na nástupním ostrůvku nikdo nečeká, všichni stojí u budky a cedule s jízdním řádem a, teprve až přijede autobus, se všichni rozhlédnou, jestli se neblíží cyklista. Pak se nahrnou na vydlážděný nástupní ostrůvek.
Nástupní ostrůvek je tak spíš než místo na čekání určen k tomu, aby ukazoval nastupujícím, kde mají tvořit frontu, aby nepřekáželi cyklistům.
Další zajímavá věc je, že po těchto jízdních pruzích jezdí i motocyklisté. Neviděl jsem ještě nikoho z nich sjet na chodník, ale mezi cyklisty se docela vyjímají. Také mě překvapilo, že nemají chráněné oči. Já být cyklista nebo motorkář, tak si vezmu aspoň brýle. Dostat masařkou do oka ve 30km/h nemusí být vůbec příjemné. Ale třeba tu neznají masařky. :-)
Určitě nehrozí, že by na cyklistu vyletěl kamínek. Silnice jsou tu tak udržované, že se něco podobného prostě nemůže stát. Silnice nemají záplaty, natož pak díry! Vozovky jsou v perfektním stavu. Prostě je vidět, že jste v civilizované zemi.
Zpět na kalendář...