16.2.2004

Dnes je pátek 13.

Já vím, datum je pondělí šestnáctého, ale takové věci se mají dít na pátek třináctého! Možná si čas řekl, že občas chodím pozdě, tak nebude vadit, když "pátek třináctého" dorazí o tři dny déle.

Začalo to ráno. Probudil jsem se o trochu dřív, před sedmou, abych vyrazil na univerzitu zařídit přístup k Interentu. Pawol mi popsal cestu dobře, takže jsem na patřičné místo dorazil docela svižně. Univerzita není tak obrovská. Je pravda, že je rozlehlá, že v areálu je bazén i tělocvičny, ale budova univerzity je jednopatrová, takže tolik místností se do ní zase nevejde. A co je horší, stropy nejsou moc vysoké. Na mě to dokonce působí dost stísněně, klaustrofobik by se zbláznil.

Abych se vrátil. Dopadlo to tak, že jsem čekal hodinu, nikdo se v kanceláři neobjevil, pracovní doba 9-12 nefungovala (informace přepsaná fixou z 8-11, což mě mělo zavčas varovat, možná taky ne). Jedna slečna z vedlejší kanceláře mě nechala napsat vzkaz, ke kterému jsem přiložil přihlášku, tu jsem konec konců k tomuto účelu dostal na RRK.

Takže 1. přístup na Internet nemám.

Na Teknikum jsem dorazil až v jedenáct. Mustafa mi oznámil, že Morten ještě žádnou schůzku s kuchyní nenaplánoval. Pomohl mi napsat kousek závěrečné zprávy, ale za hodinu se toho moc nestihne. Od 12.15 jsem musel na angličtinu.

Takže 2. žádný pokrok s projektem.

Na angličtině jsem se dozvěděl, jak se to má se sněhem v Dánsku. Protože je to ostrovní země, vzduch od moře udržuje teplotu bez výraznějších výkyvů a sníh nemá šanci. Dánové si jezdí užívat sníh nejčastěji do Norska. Z domova ho samozřejmě neznají.

Ve čtyři jsem měl sraz s Adisem. Byl zlatíčko, ukázal mi střed města, prošli jsme pár obchodů.

Pozval mě do restaurace, že prý je to skvělé místo, plátek pizzy stojí 15DKK. Říkal mi "Můů", potom "krava" a pak si teprve vzpomněl na anglické "kau" -- nejí vepřové, protože je muslim. Odsouhlasil jsem volbu, s výběrem jídla jsem byl spokojen.

Každý jsme si dali plátek pizzy a třetí si rozdělili napůl. Když dojedl, řekl, že si půjde zakouřit před vchod a že už zaplatil. Řekl jsem, že příště ho zvu já, což odmítl, protože ví, jaké je to být na cizím místě a nemít dost peněz. Nechtěl jsem, aby mě považoval za úplného žebráka, ale nijak se mi nepodařilo mu to vysvětlit.

Během jídla mi nabídl, že by mi pomůže sehnat třeba práci načerno, jestli nemám dost peněz, což, je pravda, jsem sice kategoricky neodmítal, ale rozhodně jsem také nedal najevo, že bych to přijal. Nakonec jsme se dohodli na tom, že mi pomůže sepsat c.v. s průvodním dopisem v dánštině, aby mě tu brali vážně. Já mám výhodu, protože mě s modrýma očima nebudou nikde považovat za araba, s kterými tu jsou potíže. Prý kvůli nim není žádná sranda sehnat práci.

Jen tak mimochodem jsem mu ukázal zprávu, která mi od operátora přišla na mobil. Řekl, že to nic zajímavého není, že prý mám na kontě méně než 5DKK a že si mám telefon dobýt. Cože? Vždyť jsem si to koupil před týdnem za 100DKK a poslal jsem jenom pár SMS!

Ve středu mu přinesu prospekty, které jsem ke kartě dostal a on zavolá operátorovi a pokusí se něco domluvit. Jen doufám, že tu neprovozují reklamní tryk typu: "zpráva za třetinu koruny, do Čech za tři korny."

Takže 3. nemůžu posílat zprávy.

Pak mi ukázal ještě dva obchoďáky. Bilka je jedna obrovská samoobsluha, toho jména ve městě jediná. Rosengård centret je velká budova se spoustou malých různých obchůdků uvnitř. Obě jsou cenově (prý) docela výhodné.

Pak jsme se rozloučili. Jel jsem do školy. Měl jsem na večer s Péťou domluvený sraz na chatu. Musel jsem do školy, když nemám zařízený Internet na pokoj! Karta mě nepustila do budovy.

Takže 4. jsme řeč nedali.

A ještě 5. karta mi neumožňuje přístup do školy.

Po deváté jsem se vrátil na pokoj. Julia se omlouvla, protože připálila omastek. Nic jsem necítil, takže ještě žije. Ale rána udeřila, když jsem vešel do pokoje! Všechno vyvětrala co mohla, ale v mém pokoji se smrad z připálení udržel.

Takže 6. při psaní celého tohoto příspěvku jsem tu měl děsný puch, který musím vyvětrat.

Z čehož plyne 7. (last but not least) na noc tu mám pěknou kosu.

Asi by se pode mnou měla ještě probořit postel nebo tak něco. Číslo 7 je ale docela sympatické, tak jen doufám, že u toho zůstane a nic zapsáníhodného už se nepřihodí.

Godnat, barn!

Zpět na kalendář...