16.3.2004

Dneska se naskytla příležitost, abych vyzkoušel kolo. Když jsem vyrazil ráno na zastávku autobusu (7.33), už mi šla naproti Jana. Vracela se, protože prý autobusy nejezdí, autobusáci stávkují, musí doběhnout na kolej a vzít si kolo.

Rozhodl jsem se udělat to samé. Takové příležitosti se musí využít! Zběžně jsem tedy skoukl, jestli se nově nabytý bicykl při rozjezdu nerozpadne a vyrazil.

Vlastně jsem špatně odhadl, kolik mám času, spletl jsem si začátek školy -- 8.15 namísto 8.30, navíc jsem cestoval poprvé, takže jsem neměl ani ponětí kudy se vydat a kolem města jsem tápal. Nakonec jsem dorazil asi o dvacet minut později, což přednášející nesnáší.

Uprostřed hodiny mi začal vyzvánět mobil Acatel, který jsem si naládoval dánskou SIMčou. Volal Mustafa, říkal že autobusy neoperují a divil se, jak jsem se do školy dopravil. On kolo nemá, ale to už jsem stejně dávno věděl. Dohodli jsme se, že tedy práci odložíme na další den. Takhle moc postupovat nebudeme, když jí pořád bude posouvat...

Všichni se smáli, že ve škole zvedám telefony, že mě shání maminka, etc. Ale mě se to zdá v pohodě: zrovna probíhala práce ve skupinách, při které so toho tak jako tak naklábosí spousta.

Ale hodina probíhala perfektně a prezentaci na konci jsem zvládl docela obstojně.

Když jsem teď měl trochu času, zaskočil jsem se ujistit na Ubytovací Kancelář, jestli obdrželi platbu včas. Brigitte se kupodivu i usmívala! Holt, když mají pocit, že pro ně člověk udělal víc než musel, tak ho ani neotravují. Platbu dostali, dokonce i včas -- takže nebudu platit penále --, příští účet poštou sice dostanu, ale bude na nula korun.

Zaběhl jsem naproti do banky a konečně zaplatil lékařce. Úřednice utrhla z faktury složenku, proti čemuž jsem výrazně protestoval, ale ujišťovala mě, že pouhý útržek ze složenky určitě jako potvrzení stačí. Inu, uvidíme, co na to řeknou v české pojišťovně.

Před tím jsem pro jistotu vymámil z bankomatu 600DKK, takže moje hotovost činí něco málo přes šest set dkk. :-)

Cestou zpět na kolej jsem zase bloudil. Kolo je tedy funkční, ale nepracuje jako sáňky samochodky -- samo totiž nevede.

Julia mluvila o technicky špatném stavu. Brzda neznamenala, že se musí šlápnout jednou dopředu, ale jenom dvakrát dozadu, sám jsem si to zkusil, ale raději v nekrizové situaci.

Ale už nikdy! Co je ale skutečně smrťák je velikost. Když šlapu a nemůžu při tom propínat nohy, začnou brzy bolet. Únava je při tom větší a normální chůze potom utrpení. Kolo je moc malé, musím si sehnat větší.

Zpět na kalendář...