24.3.2004

Dneska se mi dost těžko vstávalo. Probral jsem se v 9.20 a nějak se mi nechtělo z vyhřátého klobouku. Napsal jsem tedy Mustafovi maila, jestli by práce nešla odložit. Většinu dne jsem potom prospal.

Aspoň jsem si tedy vyřídil pár vlastních záležitostí. Přes poledne jsem zaběhl nakouknout k Janitorovi (tedy školníkovi, tady má jeho kancelář název Portnerhus) a sháněl jsem se po Společné místnosti. Skupina apartmánů má mít dohromady jednu společnou místnost, která se otevírá stejným klíčem jako okolní pokoje. Jejich obyvatelé mají přístup do této Common Room, kde je lednice, trouba a snad se tam dají schovat i kola. Tihle obyvatelé jsou také zodpovědni za úklid místnosti. Já jsem mě příslušnou Společnou místnost za skoro dva měsíce nenašel.

Janitor mi vysvětlil, že předchozí obyvatelé byli prasata, nechávali místnost v příšerném stavu a proto se vedení odhodlalo k razantnímu kroku: vyměnili zámky, aby zabránili těmhle lidem místnost používat. To ostatně odpovídalo tomu, co mi pověděly dvě dívky nezávisle na sobě, když jsem šmejdil po areálu a cpal klíček do všech dveří, na kterých nebyla jmenovka. Janitor mi poradil, že mám odpoledne zajít do kanceláře 2020, podat žádost na své jméno, že si přeju, aby místnost byla otevřena, potom správci z místnosti 2020 dají pokyn Janitorovi, aby vyměnil zámky zpátky.

V místnosti 2020, kde se vyřizují všechny podobné záležitosti, jsem už také ostatně zařizoval i přístup na Internet. Zašel jsem do ní hned, jak začela otevírací doba. Zeptal jsem se, co mám udělat, aby byla mě příslušná Společná místnost otevřená. Řekl mi to samé, abych podal žadost se zdůvodněním, že A.B. (výkonný výbor) si to přebere, rozhodne a podá pokyn Janitorovi. Dal mi na to čistou A4 a zapůjčil propisku.

Poté co jsem žádost oficielně podal, jsem se zeptal, zda je možné si vypůjčit digitální foťák. Dočetl jsem se to v oběžníku, který jsem našel ve schránce. Koukl do lejster, řekl, že je to možné, že je zrovna k dispozici. Můžu si ho vzít proti záloze 300DKK, když nedojde ke spoždění s vrácením, tak bez dalších poplatků. Už jsem takříkajíc držel kořist v ruce, když jsem se v informačních papírech dočetl poznámku, že je každý povinnen sehnat si vlastní baterie. Tohle budu muset nějak dořešit! Zmuchlal jsem podepsaný podpisový papír, omluvil se a úředník mi vrátil zálohu, na kterou jsem skoro zapomněl.

Večer jsem zaběhl do kanceláře ještě jednou. Ve schránce vězel dopis pro Julču od Folkeregistretu, mají týden zpoždění. Úředník na obálku trpělivě napsal Forkert adresse, že když to hodím do jakéhokoli kaslíku, dostane to adresát zpátky. O to, co si s tím počnou, se nestaral. :-)

Po osmé se mi tu zastavil mladík z A.B. Byl hrozně ochotný a všechno se mnou probral ještě jednou. Mojí žádosti vyhoví. Jestli to vyřídí zítra nebo v pátek záleží na tom, kdy bude mít čas. Pak má Janitor ještě jeden den, aby zámky vyměnil. Pak mám dát Společnou místnost do pořádku. Prý není v nějaké katastrofální situaci, ale mám se o to postarat. Když bude po týdnu zase ve strašném stavu, vymění zámky zase na půl roku! Doporučil mi dát na dveře nějaký papírek pro ostatní obyvatele, jako když si to posereme, bude to naše chyba. Ale svítá naděje, že si budu moci něco upéct. Hurá!

Zpět na kalendář...