7.5.2004

Dneska byla legrace ještě větší. Do školy jsem se přiřítil po desáté a Blok D mě nepustil dovnitř. „To asi uklízejí po včerejším baru,” řekl jsem si a šel zkusit štěstí jinde.

Blok B byl milosrdnější, pustil mě bez potíží. Našel jsem tam CD-vypalovačku—bude se hodit při odevzdávání závěrečné zprávy o projektu aby bylo kde smažit a mohli jsme odevzdat spolu se závěrečnou zprávou i data.

Po dvanácté jsem se šel chodbou podívat an Blok D. Pořád vzdoroval—ve vchodu trčela mříž. Zavolal jsem Mustafovi, jak se dostal dovnitř, případně jeké má zkušenosti s podobným uvíznutím. Ten ale o ničem nevěděl—seděl doma a čekal na moje zavolání, aby konečně přijel. On by se dovnitř beze mě vůbec nedostal, protože už pár dní postrádá magnetickoku kartu pro vstup.

Nedá se nic dělat, je to ztracený den. Dvě hodiny čekání ve škole a asi dvě hodiny autobusení po městě. (Nemohl jsem si vzít na zpáteční cestu kolo. Včera jsem šel moc pozdě, na noční ježdění nemám světla, takže kolo zůstalo ve škole. Dnes je zamčené v suterénu Déčka.)

Zpět na kalendář...