11.6.2004

Registrace a CPR

Zastavil jsem se v Mezinarodni kancelari. Maria rikala, ze ziskani CPR cisla by nemelo trvat nijak dlouho, ale potrebovat ho stejne nebudu. Dulezite by bylo, kdybych zustaval do zimy, coz se nestane.

Minyly semestr pry cislo CPR pro jejich dvacet studentu zaridili urednici na Folkeregister do dalsiho dne. Od ostatnich lidicek jsem ale slysel, ze na nej cekali treba mesic. Maria se tomu divila a rikala, ze to bude asi tim, ze jsem student, zatimco ona to vyrizovala jako domaci za studenty.

CPR cislo potrebuje kazdy, kdo chce v Dansku pobyvat delsi cas. Da se o nej zazadat az po obdrzeni Residence Permit (povoleni k pobytu). Obcane Danska ho dostavaji po narozeni, takze je to neco jako nase rodne cislo. Je zapotrebi mimo jine pro Sygesikringsbevis, zdravotni pojisteni, ktere je zdarma. Rikam mimo jine, protoze bez nej clovek proste neexistuje a nemuze k lekari, do knihovny, a dokonce skoro ani dostat kupon na hromadku.

CPR ma taky deset cifer jako nase R.C, ale jsou trochu zprehazene. Usporadane jsou ve formatu: prvni dve cislice–den narozeni; druhe dvojcisli–mesic; treti–rok; posledni ctyrcisli je patrne nesmyslny balast. (DDMMRRxxxx) Hloupe mi to prijde v tom, ze kdyz se seradi lexikograficky, tak nedostaneme lidi serazene podle data a mista narozeni, ale naprosty chaos.

Porad je to lepsi nez v Anglii, jak mi vysvetloval Mustafa, tam pridelena cisla neznamenaji vubec nic. A kdyz uz jsme u te registrace a kontroly obyvatel, taky pry nemaji obcanky. Mustafa se kdysi divil, ze porad u sebe nosim pas. Snazil jsem se mu vysvetlit Souvislost mezi Pasport a obcanskym prukazem, ale on nechapal co mam na mysli. Nic takoveho nemaji. Pry mi bohate staci ridicak. On u sebe mimo to nosi jen karticku pojistovny. Takova nekontrola obyvatel mi prijde docela sympaticka.

Ceska kultura v Dansku

Pri cekani v Mezinardni kancelari nez Maria dotelefonuje, se ke mne pritocila Hanne. Asi chtela koketovat? :-) Rikal jsem, co jsem si uvedomil o vlastnim jazyku, kdyz nas ucila anglictinu. Vysvetloval jsem poradi slov ve vete a pri tom jsem letmo zminil Vecernicek jako tradicni pohadky pro male deti.

Desne se toho chytla a rikala, ze my sice mistni televizi nesledujeme, takze to nemuzeme vedet, ale Danove maji ceske pohadky moc v oblibe. Vzdycky pred Vanoci vysilaji pribehy ze zemi vychodniho bloku, jako Cesk(oslovensk)a a Polska, kde je spousta snehu (ktereho si sami moc neuziji), tradic a celkove vanocni atmosfera jak ma byt.

Jen tak ze zvedavosti jsem se preptal na nejaky filmek ci serial, ve kterem hraji plastelinove postavicky zelenej a modrej. Je to nejaka groteska pro deti, o ktere neco jen matne tusim. Vypravel o ni „nahodny kolemjdouci” Thomas (toho jsem si pracovne pojmenoval Motyl Emanuel), kteremu je uz pres tricet (!) a dalsi „nahodny manik” ji take znal. Hanne se smala, znala ji take, ale pry mela na mysli spis tradicnejsi pribehy.

Prislo mi to desne mile, ze i starsi generace zna ceskou kulturu. V obdobi, kde se u nas ztraci povedomi o animaci a prevlada Disney (ve sve klasictejsi podobe) je docela mile vedet, ze Danove detem pousti filmy od nas.

Dalsi hodne vyrazny artikl jsou tu skodovky. Dokonce Peta nasla u domu zaparkovanou i stopetku v dobrem stavu, coz se ani u nas moc nevidi. Sice o nich koluje hromada vtipu, ale to jeste neznamena, ze je nekupuji dal. Napriklad: „Proc ma Skoda kapotu vyklapeci na stranu, zatimco u ostatnich aut se otevira haubna dopredu?” „Aby se lepe tlacila, az zase chcipne.”

Je hezke daleko od domova slyset o necem tak duverne znamem. Zase jsem byl pysny, ze jsem Cech... Rikam si: budme hrdi na nasi tradici! S takovymi vdecnymi konzumenty ceske kultury, jako jsou Danove, muzeme vytahnout ekonomiku nahoru jedna radost.

Dalsi fotky

Peta chtela videt dalsi fotky z Odense. Souhlasim, ze by bylo hezke vystavit par obrazku mesta na strankach. Zasel jsem si pujcit digitak (v mistnosti 2020), ale uz ho mel nekdo pujceny. Co se da delat, vikendovy maraton tentokrat nebude. :-)

Svatek ma Bruno. Jeste deset minut...

Zpět na kalendář...