16.6.2004

Poslední zkouška!

Dnes je den poslední plánované zkoušky.

Před zkouškou

Zkouška začínala od devíti, ale raději jsme se s Mortenem dohodli na čtvrt, aby bylo vše připravené. Přitáh jsem si počítač, na který jsem den předem nainstaloval PowerPoint, Morten přinesl projektor. Společně jsme přetahali stoly tak, abych stál u plátna a zároveň před porotou.

Na stole už čekal zelený ubrus, Morten si včera nevymýšlel. ;-)

Také se při přípravě letmo zmínil, co vlastně znamená třináctka. Vyprávěl, že byla jedna zkouška, kde si student vytáhl otázku o astronomii, povídal, šlo mu to dobře, a na závěr řekl: „Máte-li o problematiku hlubší zájem, doporučuji na toto téma knihu, kterou jsem napsal.” A dostal třináctku.

Také jsem si chtěl vytisknout draft prezentace, abych měl v průběhu ponětí, kde se nacházim, kdybych náhodou zapomněl. Šel jsem do bloku B, ale nějak se mi nedařilo domluvit se s tiskárnou, takže z toho nakonec nic nebylo. :( Chtěl jsem udělat i výtisky pro porotu, aby si nedělali během povídání tolik poznámek a mě to nerušilo. Co se dá dělat.

Zkouška

Vletěl jsem do místnosti jako pytlík v průvanu. S Jørgenem jsme si podali ruca a pak mě zase požádali, abych počkal venku na zavolání. Pár minut se radili, pak mě zase zavolali.

Za stolem seděl Morten a po jeho pravici Jørgen.

Začlo se rovnou ppt, jak jinak, žádné okolky. Při prezentaci jsem ještě podával papíry, které byly jako původní objednávací formuláře (napadlo mě to včera večer ve škole), Morten to pochválil jako dobré pro představu. Stál jsem mezi počítačm a plátnem a povídal. Myš jsem držel v ruce jako u videostopu a používal ji na popohánění textu.

Snažil jsem se mluvit takovým tím plynulým způsobem, kdy si má člověk sám domýšlet, místo aby dostal rovnou řešení. Třeba... když chtěl Morten slyšet, že by po nás měla přijít další skupina studentů a projekt rozšířit (a že ty taky budou patřit do Interested parties), nezačal jsem se skupinou.

Povídal jsem o tom, že projekt byl poměrně rozsáhlý a udělali jsme komplexní design. Od začátku jsme věděli, že nemůžeme za jeden semestr splnit všechno. Navíc při používání začali napadat uživatele další nápady, které jsme si zaznamenávali. Udělali jsme si tedy žebříček priorit a vybírali v každou chvíli tu nejvíc potřebnou věc. Takže ještě zbyly nějaké věci, které čekají na případnou další skupinu studentů (a ty budou v projektu zainteresováni).

Posluchače by mělo řešení napadnout samo, a tak když ho uslyší, ani ho nepřekvapí. Zdálo se, že jim takové obšírné přibližování docela vyhovuje.

Zkouška by měla trvat čtyřicet minut. Dvacet minut by měla být prezentace a dvacet minut by mělo zbýt na jejich otázky. Jasně, že se to nedá stihnout. Připravil jsem si trochu větší množství slajdů s tím, že případně budu něco sem tam vynechávat, když mě budou popohánět. Tvářili se spokojeně a já mlel a mlel. Začali se ptát tak po třičtvtě hodině. Pak přišel čas na ukázání systému v chodu, tam už bylo otázek víc a spíš jsem postupoval tempem podle nich. Pak jsem ukázal vnitřek programu a byla to spíš otevřená diskuze. Naučil jsem se, že i když já sedím u počítače, neměl bych ukazovat po plátně kurzorem myši. Dostal jsem pentilku na ukazování a víceméně jsme přešli konzultovat k plátnu.

A přišel čas na otázky. Měli spoustu poznámek k mojí dokumentaci. Například jsem čekal, že se jim bude zdát moc poznámek, jako plán co udělat příští skupinou. Taky jsem nechtěl zaplácnout celou dokumentaci příklady z programů, takže tam bylo jen pár stránek. A zase se mi nezdálo, že jsem dostatečně popsal proces. Chtěli mít proces, Mustafa tím zaplnil spoustu papíru, a mě se zdálo, že jsem jen napsal seznam toho, co jsme udělali, bez jakéhokoli plánování.

Opak byl pravdou a poznámek pro příští skupinu bylo moc málo. Já to prý všechno vím, ale to si také odvezu. Příští skupina bude tápat v nejistotě. Zdrojové kódy jako příklady jim chyběli. Prý nemohli najít nic, co se pořádně týká programu! A po skončení mi Morten zase říkal, že „schůze jsme naplánovali na čtvrtek,” je moc podrobné psaní o procesu. Všechno bylo úplně naopak, než jsem čekal. Znovu jsme probírali kulturní rozdíly v prezentaci.

Říkal jsem, že když vědci a inženýři z východu zkoušeli štěstí na západě, měli lepší zkušenosti a odborné znalosti, ale nedokázali je publikovat ani prezentovat.

Nadhodil jsem i poznámku o nedokončení projektu, jak mi povídal Mustafa. Jen tak mimochodem odhadli, že 90 % projektů zůstává na škole nedokončených! To je ale pro nás nesmysl! Kdyby český studentík zkusil odevzdat diplomku, která by byla sice na nic, ale byla by dobře zdokumentovaná, včetně důvodů selhání, pěkně by u nás s takovou pochodil...

Bez delšího zdržování, počkal jsem si na chodbě na výsledek. Pak si mě zavolali a dali mi devítku. Produkt byl dobrý, prezentace se jim líbila, ale dokumentace byla špatná. Prý při známkování vzali díl viny na sebe, protože nebyli k dispozici instrukce v angličntině.

Poté

Nakonec celá zkouška zabrala asi dvě hodiny namísto plánovaných čtyřiceti minut. Aspoň jsme si všechno probrali v klidu.

Morten teď bude mít celé léto na přemýšlení, jestli zavést nějaký kurz psaní dokumentace pro cizince anebo jen připravit literaturu.

Po skončení zkoušky mi jestě přeložil, co vlastně znamenají čísílka v hodnocení zkoušky slovně.
8: pruměrný výkon
9:
10:

Počítač mi Morten pomohl přetahat zpátky do pracovny. A hned mi volal Mustafa. Děsně se vyptával, co že jsem tam byl tak dlouho, na co se ptali, jak to dopadlo... Není divu, on bude mít zkoušku až v pátek. Dali jsme si tedy sraz na čtvrtek, abychom to pořádně probrali.

Oslava

Zašel jsem do kantýny, že si dám nějaký dobrý oběd. Chtělo to nějakou mňamňu na oslavu! Hlavní jídlo bylo maso, malé brambory ve šlupce a smetanová omáčka s hráškem a kousky mrkve.

Mně to chutnalo. Seděl jsem u Španělů, nikoho jiného jsem nepotkal. Christina se ptala, jaké jsou bramboy, tak jsem jí dal ochutnat, ale tvářila se jako že e-e. Mně to chutnalo. Když umí lepší, asi si od ní někdy nechám uvařit. :)

Nakoupil jsem jenom nejnutnější potraviny, tedy chleba, přišel na pokoj, navečeřel se a zkoušku jsem oslavil spánkem. Usínal jsem asi po sedmé. :))

Moc dlouho mi ale oslava spánkem nevydržela, protože se v parku konala nějaká party. Vzbudilo mě to ještě před jednou. :- !

Zpět na kalendář...